19.02.2012

Návrat z festivalu v Grazu - anketa

S jakými pocity / zážitky jste se vrátili ze závěrečného festivalu projektu
Emergency Entrance v rakouském Grazu? Co na Vás zapůsobilo nejsilněji?

Viktorie Čermáková: V Grazu jsme myslím zažili chvilku, kdy to najednou vypadalo, že naše práce měla smysl, že v tom nejsme sami, že nás je hodně na různých místech Evropy, kteří prožívají podobné příběhy, zaměstnávají se podobnými myšlenkami a hovoří spolu o podobných tématech. A že je zábavné o tom spolu mluvit, spolupracovat a že bychom chtěli více, častěji a déle. A nakonec i nebýt vůči nepříjemným pravdám a cizím lidem uzavření, že je opravdu a citelně osvobozující.

Daniela Voráčková: Vlastně mě nejvíc překvapilo, jak působivě může dopadnout festival na zadané téma. V Grazu se sešlo šest týmů z velmi různých zemí, velmi různých zázemí a předvedlo výstupy různých stylů. Na rozdíl od běžných festivalů, kde si tvůrci navzájem předvádějí své skvělé nápady, tady šlo o to, k čemu nás zadání přivedlo. I když mi třeba u některých představení neseděla zvolená forma, u všech jsem ocenila upřímnost a snahu rozkrýt různé vrstvy, nehledat chybu jen někde mimo sebe a zároveň odvahu pojmenovat některé zodpovědné. Asi všechny překvapilo, že je zvolený problém složitější nebo hlubší, než čekali. Ať už jde o nechtěné uprchlíky z Afriky, o kterých vypovídaly projekty Grazu a Izraele nebo o gastarbeitry a jejich touhu po lepším životě z pohledu Italů nebo maďarských Rumunů. Všechno se nakonec motá kolem stejných věcí – jak silnější využívají své postavení vůči slabším, o strachu přijít o své jistoty, o touze žít normální život, o odvaze něco s tím dělat.
Překvapilo mě, že všechna tato nepříjemná témata přivedla do divadla denně a na každé představení plné hlediště diváků, kteří navíc museli u většiny představení zároveň sledovat titulky. No a určitě ta pozitivní reakce na naše dvě uvedení, to je vždycky příjemné. Bylo evidentní, že Viktorka je prostě režisérkou evropského formátu.
No a ještě jeden zážitek – tým místních techniků – osvětlovači, kulisáci, rekvizitáři, zvukaři... Neuvěřitelná souhra, bylo to jako pozorovat sehraný orchestr nebo baletní choreografii. A to všechno bez stresu, všichni se nám snažili vyjít maximálně a se zájmem vstříc. Jeden z techniků mi po posledním dni řekl, že pro něj bylo ten den největší poctou, že jejich šéf odešel domů už ve čtyři odpoledne, ačkoliv program běžel ještě dlouho do večera. Projevená důvěra byla pro všechny nejlepší odměnou.

Ladislav Goral: Zapůsobilo na mě výborné organizační zajištění, velký zájem veřejnosti a spontánní přístup všech zúčastněných, včetně ostatních divadel.

Autor: Kateřina Ondroušková, Foto: Hana Smejkalová