20.10.2016

S Alešem Bučkem, Ph. D. nejen o DOTKNI SE VESMÍRU A POKRAČUJ

Aleš Buček, Ph. D. pracuje na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR ve skupině Dr. Ivy Pichové, kde se věnuje studiu biosyntézy hmyzích feromonů s cílem poodhalit molekulární základy evoluce hmyzí komunikace.

V rámci svého doktorského studia se zabýval výzkumem feromonů, resp. způsoby, jakými mohou nové feromonové složky vznikat. Tento výzkum pak posloužil jako jedna z inspirací pro napsání hry DOTKNI SE VESMÍRU A POKRAČUJ.

Co přesně bylo cílem výzkumu? A jak vnímal hru na první čtené zkoušce v Ústavu organické chemie a biochemie?

Čeho se týkal váš originální výzkum?
Naším dlouhodobým úkolem je studium chemické „hmyzí řeči“ – feromonů. Feromony hmyz produkuje za účelem komunikace s jedinci téhož druhu. Abychom mohli zkoumat zákonitosti feromonové komunikace opravdu do hloubky, zaměřili jsme se jen na několik druhů hmyzu a na skupinu tzv. pohlavních feromonů, tedy látek produkovaných samcem či samicí za účelem přilákání pohlavního partnera. Ve vědeckém projektu, který jsem v rámci svého doktorského studia řešil ve skupině Dr. Ivy Pichové na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR ve spolupráci s Dr. Alešem Svatošem z německého Institutu Maxe Plancka pro chemickou ekologii a který posloužil jako jeden z mnoha střípků inspirace pro hru DOTKNI SE VESMÍRU A POKRAČUJ, jsme si dali za cíl pochopit, jak mohou vznikat nové feromonové složky. Ke studiu jsme využili druh nočního motýla, lišaje tabákového (Manduca sexta), který se k tomuto účelu výborně hodil, protože feromonová směs samičích feromonů obsahuje jednu skupinu unikátních látek, které nejsou přítomny u žádného příbuzného druhu můry.

Položili jsme si otázku, jak se vůbec tyto látky u lišaje tabákového objevily. V průběhu několikaletého výzkumu jsme nejdříve identifikovali gen, který je za produkci těchto unikátních látek zodpovědný. S překvapením jsme přitom zjistili, že tento gen je téměř identický s genem, o kterém jsme již věděli, že je klíčový pro produkci dalších složek feromonu, které se vyskytují u lišaje tabákového, ale i u dalších druhů můr. Postupným mutováním obou genů jsme odhalili, že postačuje záměna jen několika „písmenek“ DNA v těchto genech, aby dramaticky změnily svou funkci a začaly zprostředkovávat produkci nových feromonových látek. Naše poznatky tedy na genetické úrovni ukazují, že změna feromonového složení může být překvapivě „snadná“ evoluční událost.


Co říkáte na to, že se váš výzkum stal předlohou pro divadelní hru či jednou z jejích inspirací?
Když mě poprvé Jan Tošovský, dramaturg činohry ND, kontaktoval s informací, že pracuje na hře inspirované také naším výzkumem, nedokázal jsem si hru představit. V té době byla naše práce již zhruba půl roku publikovaná v docela prestižním vědeckém žurnálu. Asi není nutné zdůrazňovat, že tento typ ohlasu jsme nečekali – práce již byla několikrát citována dalšími vědci pracujícími zejména na výzkumu hmyzích feromonů, ale divadelní hra odkazující se na naši práci jako na jednu z inspirací byla hodně neobvyklým přesahem naší práce. Tím spíše jsme byli na hru zvědaví.


A jak se vám líbí?
Když jsem se zúčastnil jejího prvního čtení, které herci společně s dramaturgem, režisérem a autorem scénáře hry měli v našem výzkumném ústavu, byl to pro mě docela silný zážitek. Vnímal jsem sci-fi mozaiku vzniklou propletením různých zdrojů inspirace ze současného dění ve vědě, ve které ale věda byla spíš jen jako kulisa. A v této mozaice se občas najednou objevily informace nebo spíše jejich kousky, které byly odvozené z našeho výzkumu feromonů lišaje tabákového a které jsem velmi důvěrně znal, protože jsem je mnohokrát prezentoval na vědeckých seminářích a konferencích nebo formuloval při sepisování vědeckého článku. Divákům bych přál, aby je hra bavila alespoň tak, jako mne.