17.09.2012

Zahajovací zemětřasy v Činohře ND

Začátek každé divadelní sezony provází série tzv. oprašovaček, tj. generálních zkoušek všech inscenací, které jsou na repertoáru divadla, a které se min. 2 měsíce nehrály. Zkouška je vedená režisérem insecenace, ev. asistentem či pomocným režisérem. Vše, krom líčení, je jako na večerním představení, tedy scéna vč. přestaveb, zvuk, světla, převleky. Během těchto zkoušek občas vstupují do stávajícího repertoáru i nově přišedší herci.

Začátek sezony 2012/13 v činohře Národního divadla lze bez nadsázky nazvat ZEMĚTŘASEM, a to pomíjím bizardní veletoče ohledně odvolání ředitele divadla. Na konci divadelních prázdnin se jeden z nejobsazovanějších herců ND, Igor Bareš, náhle podrobil lékařskému zákroku, po němž následuje dlouhá rekonvalescence, kdy nemůže hrát. To byl důvod, proč se ze dne na den musely přeobsadit 3 obrovské a 3 střední postavy v 6 inscenacích ND, které se měly během cca 14 dnů odehrát před již téměř vyprodamými hledišti!

Nastala blesková akce řetězového přeobsazování a rychlého přezkušování, vedle níž je slavný Svěrákův Kulový blesk pouhou hrou Škatule, škatule hejbejte se.

Činohra, která je NEJPRODUKTIVNĚJŠÍM souborem ND, hraje i na třech scénách zároveň, takže plán představení, který se sestavuje téměř rok dopředu, počítá s tím, že se herci v části inscení nekryjí, aby se mohly hrát tzv. proti sobě.

K tvorbě tohoto plánu je nutná vysoká kombinatorika, která logicky nepočítá s onemocněním člena um. souboru. Každá změna titulu v plánu představení je velmi nepříjemná, především pro diváky, kteří si kupují vstupenky často s půlročním předstihem.

Tuto téměř nadlidskou práci má ve své kompetenci tajemnice uměleckého souboru Kateřina Vorudová, vedoucí činohry ND Jana Burianová (do konce minulé sezony Alexandra Hošková) a potažmo celé vedení činohry ND v čele s Michalem Dočekalem a dramaturgií.

Zmiňovaný tým celou nepříjemnou záležitost nakonec vyřešil jako vždy elegantně, efektivně a ku spokojenosti všech: Petrucchia ve Zkrocení zlé ženy převzal David Matásek, roli Jana v české novince Ohrožené druhy Jan Novotný, náročnou roli Jaena v Tompově skvelé inscenaci Nosorožce nejmladší člen souboru Radúz Mácha, Matěje Šumbala v Našich furiantech Vladislav Beneš, Krále Edwarda IV. V Richardovi III. Ondřej Pavelka a konečně Správce špitálu v Revizovi nový člen souboru Martin Pechlát. V důsledku těchto změn musel navíc za J. Novotného v inscenaci pohádky Deváté srdce přezkoušet roli Pána Síně času Petr Pelzer.

Další komplikací v této patové situaci je fakt, že činohra má přidělen jen určitý počet hodin na jevištích scén ND a všechny ostatní zkoušky se musely odehrát ve zkušebnách, které jsou také často obsazené jinými soubory. Navíc většina herců má závazky ve filmu, televizi, v rozhlase, ve školách, kde pedagogicky působí ap., takže se musel krizový zkušební plán sladit i s těmito omezemíni. Činohra musela též zajistit předělání kostýmů, ev. výrobu nových, přípravu paruk, aby sedly i zaskakujícím kolegům.

Osobně jsem byl přítomen přezkušování Zkrocení zlé ženy a Našich furiantů. Při zkouškách Zkrocení jsem si živě vybavil Dočekalovu mysteriózní, nanejvýš zábavnou a apelativní inscenaci Zkrocenky z Divadla Komedie (premiéra 16. 9. 2000), kde exeloval jako ožungr Sly, posléze Petrucchio právě David Matásek, jímž se sadistickou elegancí manipuloval kulhavý ďábel – Šlechtic a posléze Grumio – Václav Knop, někdejší člen ND (v naší inscenaci jej hraje Jiří Štěpnička), skvěle mu sekundovala Káča Aleny Štréblové (později Viktorie Čermákové) a Lucentio současného člena ND Jana Dolanského. Inscenace se hrála ve stejném překladu Martina Hilského a zajímavostí je, že dramaturgicky se na ní podílela Daria Ullrichová, která je dramaturgyní i naší inscenace. Může se zdát, že D. Matásek měl ulehčenou práci, ale opak je pravdou: Dočelakova inscenace byla zcela jinak vyložena, měla úplně jiné škrty, aranže a navíc se hrála drahně let, takže ji má David silně zadřenou pod kůží. Je VELMI těžké zapomenout na milulou inscenaci a stejné verše si propojit s úplně jinými akcemi, vynechat škrtlé věty a naopak vsunout věty nové. David je profesionál každým coulem, navíc měl silnou oporu v kolezích, kteří mu všemožně vyšli vstříct, v režisérovi M. Čičvákovi, v asistence E. Kafuňkové. Davidův Petrucchio je skvělý. Hotový. Není ani horší ani lepší než Petrucchio Barešův. Je jiný.

V divácké stálici ND, v Pitínského inscenaci Našich furiantů, se přezkušovaly dokonce tři role: karbaníka a podpantofláka Matěje Šumbala přebíral za Igora Bareše již zmiňovaný Vladislav Beneš, ráznou Františku Buškovou zkoušela na alternaci za Jitkou Smutnou, která si do ND již jen odskakuje z MDP, Kateřina Holánová a nadšeného vlastence, učitele Karla Kudrličku břebíral za Jana Bidlase Radúz Mácha. Všechny tři záskoky se zkoušely na 1 zkoušku, které nebyla přítomna téměř 1/3 herců, neboť se jednalo opět o neočekávanou zkoušku. Nebyl přitomen ani režisér Pitínský a celou zkoušku bravurně vedle pomocná režisérka Leona Primová. Opět se zda projevila solidarita kolegů v čele s Jiřím Štěpničkou, Johannou Tesařovou, Davidem Prachařem, Odřejem Pavelkou a Táňou Medveckou, kteří všem nově vstupujícím skvěle pomáhali. Záskoky – převzetí rolí dopadlo velmi dobře. Jak jinak.
Teď mě napadá, že Furianty, vzhledem k jejich dlouhému uvádění (téměř 170 repríz za 8 let (premiéra 17. 6. 2004) uvádění), prošla již velká řádka herců ND, z nichž někteří již nenávratně odešli. Nyní přezkušovanou roli Šumbala hrál původně Alois Švěhlík, který po odchodu Josefa Vinkláře, přebral roli Petra Dubského, Buškovou občas hrála Hana Militká, která hraje za premiérovou Sabinu Královou Rozárku Ehrmannovou, Verunku Buškovou hrála původně Kateřina Winterová a nyní ji představuje Kristina Lukešová, která alterovala Kristýnu s Gabrielou Pyšnou, Terezku Fialovou za těhotnou Hanu Ševčíkovou hrála Petra Špalková, po jejímž otěhotnění se do své role opět vrátila původní představitelka, která se mezitím ukončila mateřskou dovolenou, Kudrličku nazkoušel Saša Rašilov a poté občas hrál za J. Bidlase i Milan Stehlík. Největším cestovatelem ve Furiantech je zmiňovaný M. Stehlík, který nazkoušel roli Vojty, poté zaskakoval Kudrličku a nyní hraje Kašpara Šmějkala, kterého původně hrál Bronislav Poloczek a později Karel Pospíšil. V minulé sezoně se dokonce stalo, že představitel hlaví role Josefa Habršperka, David Prachař, měl náhlou zdravotní indispozici a jeho roli narychlo a výborně zaskočil David Matásek. Těch změn je samozřejmě daleko více a nejvíce se asi týkají dětí Fajalouc, z nichž některé už i odmaturovaly.

Divák tyto změny pozná jen podle změny obsazení v programu, nikoliv podle dění na jevišti. Je to dobře. Ale není špatné, když si občas uvědomí, co je za jednou změnou v obsazení, záskokem práce, kolik lidí se na něm podílí mimo samotného zaskakucího herce, který je vystaven nesmírnému psychickému vypětí. On se s rolí vypořádat během 1 – 2 zkoušek, většinou bez dekorace, bez části kolegů, často bez režiséra. Učí se ji doma podle nahrávky DVD. To, co kolega zkouší 2 měcíce, od musí vstřebat během několika hodin.

Teď se mi vybavuje ještě jeden bizardní záskok z minulé sezony: večer se hrálo Zkrocení zlé ženy a ráno do divadla zavolal (či spíše do telefonu zasípal) Vojtěch Kotek, představitel velké rolí Lucentia, že je v indispozici, že ztratil hlas. Podotýkám, že představení bylo beznadějně vyprodané. Opět patová situace. Její řešní nemožné. Lutentio téměř nesleze z jeviště a provádí neustále akce, které posouvají děj. Nakonec as. Režie Eva Kafuňková přišla s geniálním i šíleným nápadem: Vojta Kotek bude hrát v kostýmu na jeviště, na předscénu se posadí kolega Jan Bidlas, který bude Kotkovu roli číst – Bidlas bude dabovat Kotka. Před předsavením se konala malá záskoková zkouška a představení dopadlo skvostně! Kolega Bidlas byl výborný, diváci navýsost spokojeni, neboť – krom dobré komedie – viděli i něco neobvyklé, něco ze střev divadla.

Nakonec si ale stejně nezbývá než přát, aby takových záskoků a změn bylo co nejméně. A hlavně, aby se Igor Bareš brzy a zcela zdráv vrátil na jeviště ND, kam nepopiratelně patří.

Mirek Král

Autor: Miroslav Král, inspicient ND