15.02.2013

Dobývání vesmíru s baterkou (ze zkoušek v Divadle Kolowrat)

Zjištění, že vesmír je moc veliký by se jen stěží dalo označit za neotřelý objev. Přesto když nám na první čtené autorka Z PRACHU HVĚZD Lenka Lagronová vyprávěla o temném proudu, který nás unáší neznámo kam, začal se mezi námi šířit pocit, že jsme možná mezi všemi starostmi s parkováním a premiérami něco podstatného přehlíželi.

Při pojmech jako miliarda světelných let a mezihvězdný prostor se některým hercům udělalo nevolno, zatímco jiní se jali zkoumat pohyby vesmírných těles s pomocí pomeranče a baterky.
Když nás technický personál vrátil nohama zpět na zem poznámkou, že ačkoli by to bylo krásné, střecha Kolowratu přece jen v zájmu této inscenace odmontovat nepůjde, usnesli jsme se alespoň na návštěvě hvězdárny a začali se i věnovat dalším aspektům hry. To bylo celkem nezbytné už proto, že po týdnu čtení a diskutování přinesla paní Lagronová další, v pořadí už pátou, verzi Z prachu hvězd. Následující workshop lepení a přepisování replik v původním svázaném textu by jistě stál za zaznamenání, byť jen jako obraz chaosu, který se projevoval dlouhým tichem, zuřivým šustěním papíru do něhož posléze pan Hartl (Jarda) konečně tiše poznamenal: Udělal jsem chlebíčky. Sám..

Jarda fixovaný na chlebíčky, sestry očekávající marťany a Matka se svým Gagarinem tak postupně nacházejí cestu na prkna Kolowratu. Nadšení z objevování nového vesmíru posilují nejen krása a hloubka textu hry, ale i hrníčkové bábovky, které paní Lagronová vybalila na začátku zkoušení. Inscenace tak od začátku balancuje mezi kuchyní a vesmírem, realismem a symbolismem, čímž se ostatně vyznačuje i dramatika Lenky Lagronové.

Autor: Kateřina Součková, Foto: Hana Smejkalová