5.03.2013

Nástrahy chvály - Michal Dočekal očima Ivy Janžurové

V poslední době se často přistihnu, jak v sobě zabrzdím vyslovení pochvaly. Konkrétně mám na mysli pochvalu při spolupráci na divadle. Kolegyně znamenitě předvede úsek své role – třeba v repríze nebo na zkušebně a chci jí to říct, ale včas se zarazím, uvědomím si, co by to znamenalo. Nechtěně bych ji mohla zavázat ke snaze zapamatovat si svůj projev a napříště ho přesně tak reprodukovat. Na mnoho dalších repríz bych do svaté neopakovatelnosti živého projevu herce na jevišti umístila malou smrt rozpomínání a odpovědnosti předvést tutéž zdatnost.

Chtěla bych pochválit svého šéfa Michala Dočekala a nechce se mi říkat za co. Zavázala bych ho, aby ony konkrétní důvody pak neúnavně naplňoval a dokazoval, že ve všech bodech mého hodnocení zůstává stejně vydatně hoden mých superlativů. Mohlo by se i chvílemi stát, že by se uchyloval k přetvářce v situacích, kdy si i anděl potřebuje zaklít. Řeknu to tedy pro něho méně nebezpečně: Mám Michala Dočekala ráda.

Celý herecký život mě skoro míjeli dva dramatičtí autoři, které obdivuji nejvíc – Čechov a Williams (z nich se mi poštěstily pouze televizní inscenace Medvěd s M. Kopeckým a Báječná neděle v parku de Crève, inscenace Divadla na Vinohradech, kde Williamse, kromě Kočky na rozpálené střeše a Noci s leguánem, režíroval Stanislav Remunda).

Když jsem seděla na první čtené proti Ivě Klestilové, dramaturgyni Strýčka Váni, dovolila jsem si postesknout: proč mi šéf přidělil tu nejmenší roli v milovaném Čechovovi (pro mě tam jiná nebyla, to je pravda), odpověděla mi ta rafinovaná bytůstka: „Protože vás má rád!“ Kdybych neseděla, spadla bych z nohou, jak se říká. Nevím často, co si doopravdy Michal Dočekal myslí, a nebudu se uchylovat k domněnkám. Neuchýlila jsem se ani k dalším vyčítavým otázkám, natož k dupání namíchnuté hvězdy. Ve skutečnosti jsem tam s nimi chtěla být, při té práci.

Dočekal si na své herce dovede počkat, i v případě, že jsou nemocní a v tomhle případě to byli hned dva, zahájení zkoušek se zdrželo. Ale je to velmi povedená sestava a chtěla jsem být s nimi. Díky svým asi dvanácti replikám si mohu atmosféry zkoušek užívat z mnoha úhlů a nelituji. Pan režisér má hlavu napěchovanou mnoha příhodnými vědomostmi a úmysly a dopřává si přepych hlasitého přemýšlení a tak herce vábí k harmonické účasti. Myslím na Šťastné dny od S. Becketta, kde jsem se s ním sešla poprvé a inscenace byla ověnčena cenami, na Nicholsonovu moc dobrou hru Na ústupu, kterou jsme nedávno po asi osmi letech zderniérovali, dosud je na repertoiru Richard III. a s ním moje role vévodkyně z Yorku a hodně úspěšná je Mikve – mluvím jen o inscenacích Michala Dočekala, na kterých jsem se podílela.

A myslím i na Michalovu příjemnou spoluúčast na zákulisním společenském bytí divadla a moc ráda bych ho za téměř všechno pochválila, ale jak jsem vysvětlila na začátku, je to někdy medvědí služba, ta pochvala. Winnie ve Šťastných dnech je bezesporu moje největší divadelní role, tak mu teď, protože ho mám ráda, budu chtít dobře zahrát tu nejmenší.

Iva Janžurová

Autor: Iva Janžurová, Foto: lucie jansch