15.05.2013

Dvě v jednom (těle)

K blížícím se významným narozeninám si naše Luba Skořepová napsala divadelní dialog:

Luba: To si nahlásila ty, co? Dyť si toho nikdo nemusel všimnout, že to už je dýl, co jsme se narodily! Já na to už dávno zapomněla, ale tebe to pořád straší. Nevíš, kam nás šoupnou, až přestanem dejchat. Ty to omíláš pořád dokola! Já jsem tomu ani nemohla uvěřit, zkoušela jsem násobilku, taky jsem dělila, odčítala jsem, sčítala, ale my měly z matiky čtyřku.

Devadesátiletá: Buď ráda, že jsme se tohohle věku celkem ve slušném zdraví dočkaly! Vždyť už jsme mohly dávno skápnout, vypadalo to mizerně.

Luba: To tys pořád fňukala, že je na čase, abychom uklidily a zaplatily aspoň elektriku, aby nebyla ostuda. Ale mně se zatím odsud ještě nechtělo. Ten pobyt tady na světě byl tak krátký, že to pomalu nestálo ani za to. Nebudu se rouhat. Člověka ani nenapadne, že bude muset jít za chvilku pryč. Teď už to nespravíš. Jen si nadávej. Taky jsi mě mohla výrazněji upozornit, když jsem dělala chyby.

Devadesátiletá: Ale tys neviděla, neslyšela. Chtěla jsi všechno hned a rychle. Tak co z toho spěchu zbylo? Mlhavé vzpomínky. A ty nevzpomínáš ráda. Nemůžeš ty chvíle ohmatat. Měla ses naučit zadržovat čas. Teď se musíš smířit a tím, že ti to trochu pod rukama uteklo. Ještě že na jevišti tě nikdo nehoní. Teď už se to ani učit nemusíš. S bolavými klouby budeš pajdat pomalu.

Luba: Máš pravdu, nemohla jsem se dočkat, že to pravé na mě teprve čeká. Bála jsem se, že to minu. Teď je to pryč – ale já vím, co udělám. Když jsem byla mladá, zažila jsem jednu herečku, co byla už pořádně v letech. Ona si našetřila peníze, šla na určitý úřad, který se zabejval vyplňováním dokladů a docílila, za dostatečně veliký obnos, že jí datum narození vymazali a dali tam jiné. Asi o 15 let míň. A pak najednou při zpívání na jevišti dělala přemety. A jak jí to šlo. I krémy si přestala kupovat. Začala tomu i věřit. Budem si šetřit a zkusíme to taky. To víš, zadarmo to nebude. Vždyť teď ty všechny ceny lezou nahoru. Takový máslo už stojí kolem padesáti korun. A když to vyjde, zažádáme si hned o Haničku z Lucerny, nebo Julii. A koupíme si mini.

Devadesátiletá: A co ty krásný starý role, co teď hraješ!

Luba: Aha! Tak to můžeme počkat… Času je dost. Do té stovky to stihneme.

Devadesátiletá: Co s tebou mám holka dělat!

Autor: Luba Skořepová, Foto: Jaroslav Šimandl