1.12.2013

Prosinec 2013 očima Michala Dočekala

Strakonický dudák je hra milovaná i zatracovaná. Chtělo by se napsat: „podobně jako národní obrození“, ale to je spíš opomíjeno a nemilováno. A přitom by mělo být zdrojem sebevědomí a hrdosti na hrstku umělců a intelektuálů, kteří vzkřísili jazyk i národ, i když se to zpočátku zdál být naprosto nereálný projekt určený k neúspěchu. Není vzácností používat slovo „obrozenec“ s nadhledem či dokonce despektem, aniž bychom jejich práci znali a chápali. Podobně tomu je se Strakonickým dudákem, hrou vytvořenou v duchu vídeňského lidového divadla, jež je osobitým pokračováním pozdně barokního divadla (v jehož duchu vytvořil svoji Kouzelnou flétnu i W. A. Mozart). Strakonický dudák je dramatická báchorka, ale i hra-mýtus, konečně mytické kořeny má každá správná pohádka. Znát svoji historii a znát se k ní je důležité. K naší historii nesporně patří divadlo a k němu zas J. K. Tyl. Roli divadla ve formování moderní české společnosti vyjadřuje jednoduchý, ale zásadní fakt: hymna je písní z jeho hry. Hrát Tyla dnes není pro nás povinnost, ale radost, dobrodružství i potěšení.

Podobně jako J. K. Tyl přispěl k obrození českého národa i společnosti Václav Havel. Dramatik, divadelník, esejista, disident, president. Padesáté výročí první premiéry jeho Zahradní slavnosti oslavíme – společně s Knihovnou Václava Havla – v pátek 13. prosince uvedením naší aktuální inscenace Zahradní slavnosti, která v režii Dušana D. Pařízka získala – k naší velké radosti – Cenu Divadelních novin.
Tyl i Havel patří k velkým osobnostem naší minulosti. Přijďte se na ně podívat do divadla.

Autor: Michal Dočekal, Foto: Jaroslav Šimandl