15.11.2013

Co se stalo, když Nora odjela do Moskvy, aneb Mé malé moskevské reflexe v moll

Co se stalo, když Nora odjela do Moskvy, aneb Mé malé moskevské reflexe v moll
Tak jako za spoustu věcí v mém životě, tak i za můj ruský výlet do legendárního MCHAT mohla náhoda: Činohra ND v Moskvě uvedla dvě představení Dočekalovy světově úspěšné inscenace Jelinekové tragikomedie Co se stalo, když Nora opustila manžela a dvě představení jeho inscenace Beckettova Čekání na Godota.
Měl jsem z hostování trochu strach. Tížila mě odpovědnost a obavy z osobního selhání při tak významném zájezdu a také trochu z přijetí „Nory“. Jedná se totiž o sofistikovanou krystalicky čistou brechtovskou inscenaci se vší expresivitou, stylizací a brechtovskými songy a my ji hráli v divadle, kde vznikala a dodnes je po právu uctívána a rozvíjena Stanislavského herecká metoda, v divadle, které je posvěceno světovými premiérami většiny Čechovových křehkých komedií. Navíc i postavení ženy a vnímání kapitalismu, které jsou středobodem „Nory“, jsou v těchto zeměpisných šířkách jiné nežli u nás. Existuje i jazyková bariéra (inscenace má velmi složitý jazyk a byla hrána v českém originále s titulkovacím zařízením). Mé obavy z přijetí naší "Nory" byly liché: Nora v Moskvě zvítězila a byla oceněna velkolepým aplausem a kladnými zpětnými reakcemi odborného i laického publika.

Druhé představení "Nory" shlédl ze své šéfovské lóže Mistr Oleg Tabakov, který po představení navštívil i zákulisí, aby se setkal s herci i tvůrci Nory a především se svým přítelem Janem Kačerem, který v Noře hrál na záskok za M. Mejzlíka menší roli Pána. Setkání s O. Tabakovem bylo pro mě dalším velkým darem divadelního Boha. Vůbec celý MCHAT je zvláštním místem, kde plyne čas uplně jinak něž v celé Moskvě, která - z mého hlediska - hekticky pulsuje a urputně se snaží si nasadit masku amerického velkoměsta. Milióny blikajících žároviček a neonů, všudypřítomným babylonem luxusních obchodů, řvoucí popovou hudbou, nepřetržitými proudy troubících a čadících aut a neustálým chaosem Moskva marnotratně zakrývá svou krásnou tvář a stává se - opět z mého hlediska - trošku zběsilým kulhajícím kočkopsem. Když ale překročíte práh MCHATu, vstoupíte do jiného světa, kde se nespěchá, kde jsou lidé ohleduplní, váží si své minulosti, svých kořenů, kde má vše svůj řád. Celé divadlo, které je ukázkou čisté secese, je nesmírně citlivě opraveno. Při vstupu na jeho jeviště jsem měl podobný pocit, jaký má katolík, když vstoupí do vatikánského svatopetrského dómu, podobný pocit, který jsem zažil i při svém prvním vstupu na jeviště Národního divadla. Posvátná úcta a nesmírná pokora, před těmi, kteří zde pracovali a oděšli, ale jsou zde stále. Zodpovědnost ze zachování kontinuity.
Jiří Wolker ve své Baladě o snu říká, že když si splníme sen, zabijeme jej. Dovolím si s ním nesouhlasit. Splnil se mi sen, abych navštívil MCHAT, ale hned se zrodil další: ještě alespoň jednou se do MCHATu vrátit.

Autor: Mirek Král, inspicient