6.12.2014

Prosinec očima Michala Dočekala

Vážení a milí diváci,
psát prosincový editorial je tak trochu za trest. Čím může jeho autor trumfnout vznešenou velebnost Vánoc? Ten „tajemný svátek“, jak Štědrý večer nazval milovaný Erben, má velikou moc a jeho síla válcuje nejen jakýkoli editorial. Ale zároveň nás matoucím způsobem nutí kvaltovat či jiným cizím slovem (ale současnějším) řečeno se stresovat. Avšak smyslem toho svátku je radostné očekávání a štěstí z jeho příchodu.

Národní divadlo, a to uveďme hned, nemá představení, které by mohlo Vánocům jakkoli (byť i jen vzdáleně) konkurovat, a ani by nám nepřišlo na mysl do takové konkurence vstupovat. Je-li ale divadlo opuštěním všednosti – a i tím by mělo být – a předvánoční čas bychom rádi prožili ne-všedně a hlavně ne-uspěchaně, pak by mohla být návštěva divadla takovým předsvátečním zastavením a vytržením ze všednosti.

Pokud to nestihnete před zmíněným „tajemným svátkem“, rádi Vás uvidíme i na Hod Boží, na Štěpána a v následujících dnech až do Silvestra. A samozřejmě i v novém roce, ale to už bude námět na lednový editorial a úkol pro jiného jeho autora.

Já Vám zatím přeji krásné Vánoce a hezký konec letošního roku…

Michal Dočekal
umělecký šéf Činohry Národního divadla

Autor: Michal Dočekal