6.02.2015

Černá dáma Činohry ND

Jsou setkání, byť letmá, která v člověku zanechají hluboké dojmy. Jedno takové pro mě zásadní setkání se událo v roce 1996, kdy jsem v rámci civilní služby působil ilegálně jako dramaturg Společenského domu Neratovice (legálně jsem byl zaměstnán jako technický pracovník) a snažil jsem se volbou zvaných pořadů rozhýbat stojaté vody provinčního kulturního života. Miloval jsem tehdejší Divadlo KOMEDIE, a tak jsem dovolil koupit představení - dle mého soudu nejschůdnější inscenace – Molinovy Doni Juany v režii Michala Dočekala. V rámci hostování se spolu s herci a techniky dostavila i krásná, elegantní a nanejvýš milá a vstřícná dáma s neodolatelnými bohytými černými kudrnami, Jana Burianová, tehdejší produkční Komedie.

Strávili jsem spolu před představením krásnou hodinku u kávy, kdy jsme si povídali mj. o Dočekalově inscenaci Vyhnanců v Divadle Kolowrat, o Komedii, o divadle a potažmo o životě obecně. Dones si pamatuji ten nádherný pocit volnosti a blízkosti, který mě při rozhovoru s Janou obklopoval a dodnes si jej dokážu vybavit.

Přešla léta a s Janou jsem se letmo vídal při představeních v Komedii, posléze, po Dočekalově nástupu do ND, při tamních premiérách, kdy jsme se zdravili lehkou úklonou hlavy a úsměvem. Vždy na mě z jejího úsměvu vyzařoval klid a noblesa. Nebylo možno si Jany nevšimnout či ji minout. Stala se pro mě Dámou s hranostajem ;-) či tajemnou Černou dámou ze Shakespearových Sonetů. Pak jsem ji drahný čas přestal vídat.

Velkou radost jsem měl, když asi rok po mém nástupu do ND Jana znovu nastupila na místo vedoucí Činohry ND. Tehdy se naše vztahy zintenzivnily, začali jsme si tykat a stali se přáteli. Jana je pro svou funkci (a nejen pro ni) obdařena předeším velkou dávkou empatie, ochoty, nadhledu a laskavosti (možná se jí to občas až nevyplácí). Ať za Janou přijdu se sebevětším problémem, tak jdu bez obav či strachu. Jana mě vždy vyslechne a problém vyřeší. Promptně a bez jakýchkoliv animozit.

Nezapomenutelné jsou pro mě zájezdy ND, kterým "velela". Nejraději a s největším obdivem k ní vzpomínám předevší na zájezd do MchATu, kdy s ekvilibristickou mistrností a s maximálním taktem řešila leckdy aburdní situace a téměř neřešitelné požadavky některých kolegů, ať už jednalo o stěhování z pokoje do pokoje, taxíky, prohlídky města, dietní stravování ap. A při tom všem Jana nikdy neztratila svůj lesk. Rád tež vzpomínám na zájezdy na Slovensko, kde Jana nebývale ožívá. Pracovala zde totiž několik let jako ředitelka Českého centra.

Na Janě – možná i trochu povrchně – obdivuji i její styl oblékání, kterému vždy vévodí černá barva a čistá linie, doplněná výrazným barevným akcentem a uměleckým šperkem. Janin styl je promyšlen (a domyšlen) do nejmenšího detailu. Jana je prostě dáma každým coulem. Vnějškově i vnitřně. Šlechtična ducha i stylu.

Celá tato má reflexe má jeden cíl: pořát Janě k jejím narozeninám, které nyní slaví, jen to dobré a ještě lepší. Každé sídlo rodu Rožmberků má svého dobrého, ochranného ducha, svou bílou paní Perchtu. Činohra ND má též svého dobrého a ochranného ducha, černou paní Janu. Ať je jí zachován ještě hodně dlouho, aby s noblesou a elegancí dále "hasil" požáry, "chladil" horké hlavy, zajišťoval nové kostýmy pro rostoucí děti v dětských rolích a tisíc a jednu dalších věcí. Ale na druhou stranu přeji Janě, aby i jí práce v Činohře ND naplňovala a dělala jí radost. Velmi si to zaslouží.

S úctou a s obdivem, Mirek Král

Autor: Miroslav Král, inspicient, Foto: Jakub Fulín