22.02.2015

"V divadle toužím po zážitku a rozjitření emocí"

...říká nově jmenovaný umělecký ředitel Činohry Národního divadla Daniel Špinar.

Vaši koncepci si zájemci mohou vyhledat na webu Činohry cinohrand.cz. Mohl byste ji shrnout jednoduchým heslem nebo mottem?
Nazval jsem ji NOVÁ KREV … Čímž jsem chtěl říct nejenom to, že nabízím mladší a čerstvější pohled na Činohru Národního divadla jako takovou, ale hlavně jsem chtěl zdůraznit, že mám spoustu energie na prokrvování provozních a uměleckých cest uvnitř této pozoruhodné, ale nesmírně složité, protože obrovské instituce.

Co vás na Národním divadle láká?
Všechno. V první řadě miluju velká jeviště a Národní divadlo je nejkrásnější a zároveň nejvýznamnější divadlo v naší zemi. Zároveň se těším na zásadnější dramaturgické profilování jednotlivých budov, které patří pod Národní divadlo a ve kterých se Činohra objevuje. Každá budova vyžaduje své. Hlavní budova zvaná historická nesnese příliš experimenty a násilné provokace. Je to zbytečný výdej energie, který nepadá na úrodnou půdu. Divák zde přichází za komplexnějším zážitkem a tituly musí odpovídat velikosti budovy a jejímu významu. Zároveň ale trvám na tom, že i tady lze, a je nutné vytvářet moderní činohru. Stavovské divadlo je už „komornější” prostor, nezatížený tak silnou historickou tradicí, lze tu určitě více dramaturgicky riskovat. Co se týká Nové scény, vnímám tento prostor silně experimentálně, měl by tvořit jakýsi protipól k historické budově, je branou k mladému divákovi, který snad časem přijde do Stavovského, nebo dokonce historické budovy Národního divadla. Chci spolupracovat s nejprogresivnějšími režiséry mladé generace, kteří se budou zabývat současnými dramatickými texty. Tuto scénu lze vyprofilovat nejvíce.

Jaké další změny Činohru ND čekají? Radikální?
Je potřeba především postavit soubor. Chci pracovat s psychicky i fyzicky odolnými herci, silnými vyzařujícími osobnostmi, kteří budou ve věcech ND skutečně angažování. Jen tak lze dělat dobré divadlo. Zároveň přicházím s projektem stálých režisérů – chci angažovat dva stálé režiséry, se kterými pokryji valnou většinu premiér. Slibuji si od toho větší soudržnost, dostředivost a především věřím, že jedině tak lze vytvořit jasnou tvář divadla, konkrétní umělecký rukopis.

Bojíte se tady něčeho?
Kdo se bojí, nesmí do lesa! Ne, vážně … bojím se asi toho, že mi tato práce zamává s mým osobním životem. Že mě pohltí příliš.

Na co se mohou diváci do budoucna těšit?
Chceme pokračovat v cestě moderního činoherního divadla, jakou se už svou prací vydal současný šéf Michal Dočekal. Věřím, že Národní divadlo má být jakousi metou, uměleckým vzorem a do jisté míry i divadelním stánkem, který současné trendy moderní činohry nejenom sleduje, ale vlastně i určuje.

Připravujete pro diváky kromě inscenací i nějaké překvapení?
Chci podpořit dílny k inscenacím, které už jsou v běhu. Zde se divák může setkat nejenom s tím, jak Národní divadlo funguje, ale především se může hlouběji ponořit do té které inscenace, a lépe ji tak rozumět. Chci také častěji chystat diskuse s diváky, ať už před, či po představení. Chci v tomto směru s diváky aktivněji komunikovat a pozitivním způsobem přesvědčovat, že Národní divadlo není skanzen, ale živý divadelní organismus, který se vyvíjí.

Které ze stávajících inscenací Národního divadla máte rád a proč?
Mám rád samozřejmě Othella, kterého jsem dělal. Jinak mě baví 1914, Radúz a Mahulena a Tartuffe Impromptu!.

Kdy jste byl v divadle vůbec poprvé, vzpomínáte si na to?
Na to si už nevzpomenu. Ale vím, že jsem jako student základní školy navštívil Divadlo v Dlouhé inscenaci Škola základ života, a svým nevhodným chováním jsme představení v podstatě rozložili… Teď bych si za to nafackoval.

Pocházíte z divadelní rodiny?
Ne, ale jsme dost múzičtí, všichni hodně zpívali a měli k umění silný vztah.

Sám jste nejprve vystudoval herectví, teprve potom režii. Nechybí vám bezprostřední kontakt s publikem?
Rozhodně ne. Už jsem tu schopnost exhibice ztratil. Raději jsem ten, co vše z povzdálí sleduje a řídí.

Jaké divadlo máte rád?
Jakékoli divadlo, které rezonuje s dneškem, tematicky či vizuálně. A zároveň toužím po zážitku a rozjitření emocí…

Máte taky čas na odpočinek? Jak relaxujete?
Rád se procházím po Stromovce se svou fenkou Agnes a poslouchám hudbu. Ale u toho stejně myslím na divadlo…