13.02.2015

Krásné narozeniny Jany Burianové, vedoucí umělecké správy Činohry ND

Milá Jano,
Tak tedy zase kulatiny. Zatraceně. Zase ta příležitost k nejapným otázkám, kolik že vlastně. Co je komu do toho, vážení. Pamatuj si, Jano, skutečná dáma se čtyřicítky nedožije.

Jako tvá starší kamarádka mám pro tebe jednu dobrou zprávu. Dalších deset let to docela jde. Stále je na co čekat, stále se dá věřit, doufat, snažit se, pokoušet se obstát. Život stále překvapuje. No, však víš, někdy i ve zlém. Ale i v takových překvapeních je stopa dobrého, dává to žití rytmus. Ony ty narozeniny jsou poněkud zvláštní zvyk. Neměly by slavit spíše naše maminky? Už jenom kvůli té námaze, kterou si s tím daly. Dokud jsme byli dětmi, byl důvod oslav snadno pochopitelný. Naši nejbližší se radovali, že nás mají a dávali nám dárky, aby nás viděli ještě šťastnější. Postupem let se to s narozeninami nějak komplikuje.

Ten skrytý smysl toho zvyku je možná v tom, že v ten den, který tak trochu patří nám, dostávají gratulanté šanci nahlédnout, co právě my jsme na svět přinesli, a i přes přízeň-nepřízeň plynoucího času, taky uchovali. Každý jsme nezaměnitelný. Tedy nenahraditelný. Každý z nás je originál. Pokládá se to za prokázané. Ještě se prý nenašly dva stejné otisky prstů. Tak o ten otisk, o tu stopu, co tu necháváme, asi jde.

Milá Jano, jsi laskavá bytost. Myslelas vždycky na druhé dřív, než na sebe. Jsi vnímavá, otevřená i zdrženlivá, praktická i romantická. A taky jsi, až odzbrojujícím způsobem, velkorysá. Doložím příkladem. Jedenkrát v Knossu, na společné dovolené, zaujata památkami, jsem se nechala okrást. Zůstala jsem nejen bez peněz, ale i bez jediného papíru, který by mohl doložit mou identitu. Hleděla jsem na svět nechápavě. Kdežto tys v ten samý moment ožila. Ty ses přímo těšila, co všechno budeš muset zařídit. Zhatila to jen skutečnost, že zlodějům šlo o peníze a doklady vrátili. Peníze samozřejmě ne. A tys řekla, že teď už je to tvoje věc. A že všechno platíš. Už to by stačilo, ale tobě to pak, tak zjevně, dělalo radost. Radost, starat se o někoho. A já tě vážně podezřívám, že tohle bys udělala nejen pro kamarádku. To jsi prostě ty. Když skončila jedna z etap divadla Rokoko, kdes byla manažerkou, běhalas po všech divadlech a starala se o angažmá svých herců. A protože jsi dáma, někteří o tom dodnes nevědí.

Milá Jano, teď ta méně dobrá zpráva. Velkorysost, laskavost, tolerance, ach bože, něco takového jako nevypočítavá vstřícnost, tak odvažme se, ženskost se to jmenuje, nejsou ty nejvýhodnější vlastnosti k přežití. Ale každý máme svůj úděl, který musíme nést. Ty jsi prostě žena, a ke všemu žena, které to sluší. O ten otisk jde. Přiznávám, s tím materielním důkazem – otisky prstů - si nejsem jistá. Oni snad už mají všechny pohromadě? A co budou dělat, až jim to nevyjde? Mě ale nezmatou. Já se spokojím s tím, že kdybys byla na světě, a to v absolutní úplnosti, i dvakrát, bylo by to dobře. Dýchalo by se tu líp.

BUĎ ŠŤASTNÁ! Daria

Autor: PhDr. Daria Ullrichová, Foto: Jakub Fulín