23.02.2016

Manon Lescaut aneb svár mezi srdcem a tělem ožil na jevišti

Jeviště Národního divadla poprvé v jeho historii opanoval milostný příběh hříšné světice Manon a rytíře des Grieux. Jako generační manifest jej inscenoval zdejší nový umělecký šéf činohry Daniel Špinar. Obsáhlou Nezvalovu hru ve verších plnou patosu razantně krátí, výrazně ironizuje a odívá do opulentních obrazů.

Rytíř de Grieux s mladistvou vášní proklamuje svoji víru v Boha a ujišťuje přítele Tiberge o tom, že vstoupí do duchovního stavu. Děje se tak na předscéně pokryté štěrkem, v jejímž středu září plastika srdce jako symbol nehynoucí, a přesto umírající lásky. Plastika také zhmotňuje základní tezi, o níž inscenátoři opírají svůj výklad hry, a to rozpor mezi věrností srdce a věrností těla. Za oběma muži se otevírá druhý plán - prosvětlený prostor galerie s ústředním obrazem nanebevzetí a s vedle pověšeným Courbetovým Původem světa realisticky znázorňujícím obnažený ženský klín. Znovu se nám až plakátově připomíná základní rozpor, o němž se bude hrát.

Nadsázku zvolila scénografka Lucia Škandíková i při tvorbě ostatních dekorací. Pařížský byt Manon a de Grieuxe vytapetovaný blankytně modrými mraky vypadá jako barvotisková stránka z kýčovitého reklamního žurnálu, byt Manonina staršího nápadníka Duvala zase jako hnízdo devadesátkového vekslu. Vrcholně stylizované jsou jako obvykle i kostýmy Marka Cpina, v nichž se mísí okázalé róby s moderními citacemi historických oděvů. Rytíř de Grieux vyměňuje současný černý oblek s křížkovým potiskem za drátěnou košili, Manon růžové dívčí šatičky za róbu připomínající Pražské Jezulátko.

S nadsázkou počítají i herci. Ironizovány jsou především výstupy ústředních milenců, i když s blížícím se koncem i ty nutně vzhledem k vyústění nabývají na patosu. Je to však patos vědomý, nikoli nezáměrný. V roli vrtkavé, ale přesto ryzí Manon se představily v alternaci Pavlína Štorková a Jana Pidrmanová, v roli bouřlivého váhavce de Grieuxe Vladimír Polívka a Patrik Děrgel, oběma alternacím sekunduje jako Tiberge Radúz Mácha.

Manon Lescaut v Národním divadle je svěžím, neortodoxním uchopením klasické látky potvrzujícím pravost hesla "nová krev", a navíc potenciálním kasovním trhákem.

Autor: Marcela Magdová, Deník Metro, Foto: Patrik Borecký