18.09.2016

SEN ČAROVNÉ NOCI - výběr z recenzí

Špinar využil komického talentu nové členky činohry Lucie Polišenské. Ze zamilované Heleny − pronásledující svého bývalého milence Demetria, který se mezitím „udělal“ do Hermie −, stvořil vdavekchtivou boubelku a hlavní hrdinku inscenace. Vyšlo mu to. Trapné, ale sympatické tlusté holce drží palce celé hlediště.

Marie Reslová, Hospodářské noviny

Daniel Špinar uzavřel poslední premiérou svou první sezonu v pražském Národním divadle. Po Othellovi je Sen čarovné noci druhou inscenací Shakespearovy hry na repertoáru. Ačkoliv se zdá, že poměr nasazených současných titulů ke klasickým v této sezoně je ve výrazné disproporci, patří Sen čarovné noci k nejprogresivnějším titulům roku. Daniel Špinar má jako jeden z mála režisérů ke kultu Williama Shakespeara mile drzý vztah. Aniž by nějak drasticky rozkládal jeho texty, patří v současnosti k nejoriginálnějším inscenátorům „provozně nutné klasiky“. Příkladem mimo Národní divadlo je výborný Hamlet ze smíchovského Švandova divadla. Po tragédii Othello o žárlivém mouřenínovi přistoupil Špinar v Národním divadle k erotické férii. Bláznivé rejdění a snové pomatení několika mileneckých i manželských párů je v jeho režii ohromně osvobozující.

Výrazná úprava, která koncentruje textový kolos do sta minut bez přestávky, ze hry činí rychle svištící jízdu. Podtext erotického snu se vší lechtivostí a dvojsmyslností dovoluje Špinarovi držet frenetické tempo po celou dobu a vytváří efektní – nikoliv však prázdnou podívanou. Sen čarovné noci je divadlem divů, ve kterém Špinar spojuje prvky šantánového kabaretu s artistickými čísly, kouzelnickou i travesty show, výjevy podobné Star Wars, a mimoděk pomrkává na znalce asi nejslavnější inscenace Snu noci svatojánské, kterou v roce 1970 připravil pro Royal Shakespeare Company režisér Peter Brook. Špinarovo originální čtení vychází z toho, kam chce divadlo i soubor profilovat.

Martin Macháček, Radio Wave

Špinarův Sen čarovné noci může vyvolat polemiky a proč také ne, může být pokládán za „generační“ přizpůsobení shakespearovské poetiky, ale nelze mu upřít spád, schopnost uchopit osobitě snovou magii tajemného lesa, vizvárovsky rozpohybovanou choreografii a v neposlední řadě to, že diváky baví. A nejen Špinarovy vrstevníky. Na čtvrteční premiéře se svorně bavili diváci napříč generacemi.

Radmila Hrdinová, Právo

Autor: Martin Macháček, Radmila Hrdinová, Marie Reslová, Foto: Petr Neubert