11.06.2012

Nosorožec běží na Nové scéně svižně. Ionescova hra je aktuální

Po premiéře Steigerwaldovy hry Má vzdálená vlast uvádí Nová scéna sídlící v budově z dob normalizace další hru týkající se komunistického režimu. Nosorožec autora Eugena Ionesca je jinotajem plíživého nebezpečí protkaným absurdním humorem. V hlavních rolích se představí Igor Bareš, David Prachař, Václav Postránecký a Ondřej Pavelka.

Francouzského autora s rumunskou krví Eugena Ionesca znají diváci především díky hře Plešatá zpěvačka, která patří stejně jako Beckettovo Čekání na Godota ke klasikám absurdního dramatu. Podobně je na tom i hra Nosorožec.
K tématu: Má vzdálená vlast ukáže komunismus včera a dnes
Nosorožec sice nese prvky absurdního dramatu, které doplňuje i scéna s dveřmi končícími několik metrů nad zemí, ale na mluvu má tento žánr pouze částečný vliv. Na rozdíl od Plešaté zpěvačky jsou dialogy méně absurdní a pro diváka srozumitelnější.

Plusem je také poutavější příběh v dynamičtějším rytmu. Děj oživený konverzačním humorem plyne živě a nezávazně, takže byste jej nedokázali smysluplně shrnout. I proto uběhne skoro dvouapůlhodinové absurdní drama nečekaně rychle a svižně.

Ionesca při psaní ovlivnilo mládí, kdy mnoho lidí v období vzrůstajícího fašismu převléklo názorový kabát. Ionesco v Nosorožci kritizuje lidskou touhu po moci a neschopnost stát si pěvně za svými názory a nekritický přístup k novým idejím. Stejný vliv na lidi měl pak příchod ideologie komunistické.

Co se týká příběhu, mohu vám nabídnout jeden z možných výkladů. Kouzlo absurdního dramatu ale tkví v tom, že jej každý divák posuzuje individuálně.

Městem obchází strašidlo, je to strašidlo v podobě nosorožce. Nikdo jej pořádně neviděl, ale všichni cítí jeho přítomnost. Nemoc nejprve zasáhne jak obyčejné lidi, tak novináře a nezadržitelně se šíří dál. Jednotliví občané se mění v nosorožce a stává se z nich šedé bezhlavé stádo. Podobně by se mohla rozvíjet alegorie na jakýkoliv totalitní režim, ať už nacistický nebo komunistický.
Nepřehlédněte: Balet Casanova hraje všemi barvami
Perfekcionista a racionalista Jean (Igor Bareš) sladěný v rudém saku a kalhotách si hlídá každý detail. Aspoň zpočátku než i on se začne měnit v nosorožce. Právě Barešova proměna patří k mistrovským hereckým výkonům a nejeden divák si vzpomene na Jeffa Goldbluma ve filmu Moucha.

Protikladem mu je novinář Bérenger (David Prachař) jako lempl, opilec a flink. Přestože Prachař neměl v poslední době šťastnou ruku, nejprve Král Lear a pak Máj, v Ionescově Nosorožci se našel.

I když jde o zvláštní inscenaci pro užší skupinu stejně jako předchozí inscenace, troufám si tvrdit, že si ji oblíbí více diváků. Nosorožec má lehký nádech kontroverze, ale stále nepřekročil únosnou mez vkusu.

Za střízlivou režií, která hře rozhodně svědčí, stojí rumunský režisér Gábor Tompa. Udržel inscenaci ve srozumitelné linii, příliš neexperimentoval, ani nezabíhal do snových představ. Tompa má s režírováním Ionesca bohatou zkušenost, a to především s Plešatou zpěvačkou.

Nová scéna přinesla srozumitelnou hru s prvky experimentu. Vystihla hranici mezi snesitelností a zajímavostí. Přestože jsou některé pasáže delší a ne každému divákovi vyhovuje žánr absurdního dramatu, jde o zdařilou inscenaci s nebezpečně vyhlížející scénou Helmutha Stürmera a skvěle padnoucími rolemi pro Igora Bareše, Davida Prachaře, Václava Postráneckého a Ondřeje Pavelku. Už kvůli této ústřední čtveřici se na Nosorožce vyplatí zajít.
Nosorožec

Anna Kottová , www.topzine.cz

Autor: Anna Kottová , www.topzine.cz, Foto: Martin Kámen