22.01.2015

1914 – výběr z ohlasů maďarského hostování

V říjnu 2014 hostovala Činohra Národního divadla v budapešťském divadle Vígszínház s unikátním projektem Roberta Wilsona 1914. Jaké byly ohlasy na premiéru inscenace v prvním z koprodukčních divadel?

Válka a kouzlo (Háború és varázslat, Népszava, 18.10.2014, Gábor Bóta, online)
(...) S hlubokým humanismem, obrovskou vizuální fantazií a dosti zábavně mluví o 1. světové válce, jako bychom sledovali vzrušující mix kabaretní revue, oživlého panoptika a němého filmu. Podle divadelního programu jde o adaptaci Haškova Švejka a Kraussových Posledních dnů lidstva, ale je to spíš Wilson – strhující, často divoký sled obrazů, spuštěné a permanentně běžící perpetum mobile, dovedení herců k vrcholným výkonům, dalo by se říct jejich vrcholné rozpohybování.


Odděleně (Szétkapcsolva, Magyar Narancs, 22.10.2014, Tompa Andrea, online)
(...) Svět zkonstruovaný Wilsonem je fascinující. Jeviště je samá technika: konstrukce obrazů, choreografie, hlavně u nás nikdy nevídané zázraky světelného designu, vizuální útvary světel a stínů. Přivádí nás do pohádkového světa, jeho postavy jsou pohádkové figury, nalíčené (arche)typy s výraznou mimikou a rozmáchlými gesty; vyhýbá se všemu, co je „přirozené“ nebo spíš všední; vše, počínaje účesy přes ženská ňadra po barvu vyplazeného jazyka je vymyšlené, vše je dílem fantazie.


Čas se nezastaví (Meg nem áll az idő, 7óra7.hu, 28.10.2014, Ákos Török, online)
(...) Na gram přesně odvážené hudební odkazy, panenkovské pohyby připomínající hračky na baterky, zpomalující se změny rytmu i tabla strnulých společných pohybů drží dění tu v ironické, tu v elegické distanci. Dokonce i civilní kulisáci dělají svou práci a pohybují se na jevišti do rytmu a ve figuře.


Pane vrchní, jednou Boba Wilsona, prosím! (FŐÚR, EGY BOB WILSON RENDEL!, Revizoronline.com, 28.10.2014, András Forgách, online)
(...) Jedním z vrcholů inscenace je Švejkův monolog v lazaretu, v polní nemocnici. V úžasu jsem se otočil na svou sousedku, což byla náhodou Piroska Molnárová (herečka – pozn. překl.) při poslechu neuvěřitelně svižného monologu „dobrého vojáka“ (tedy Švejka), kterého podle programu hrál Filip Rajmont. Slova před nás padala jako pravé perly a podotýkám, že ten Švejk evidentně sedí českým hercům natolik, že mi to – aniž bych si vykroutil krk a četl titulky nad jevištěm – způsobovalo stejné potěšení, jako jakákoliv hudba, horská krajina s čistými pastvinami, jako bych četl samotného Švejka. (...) Byl to ohromující výkon.

Foto: Lucie Jansch