25.03.2015

Audience u královny Ivy Janžurové stojí za to

Již po léta přijímá každé úterý v podvečer britská královna Alžběta II. své premiéry, aby s nimi probrala aktuální politickou situaci. Dramatik Peter Morgan založil svou hru Audience u královny právě na těchto setkáních – z dvanácti premiérů jich na scénu přivádí osm.

Morganovu hru jistě lépe ocení britští diváci. Ti čeští si stěží vybaví i samotná jména britských premiérů, natož jejich politické kroky. I proto největší divácký ohlas sklízejí v inscenaci režisérky Alice Nellis scény s Winstonem Churchillem či Margaret Thatcherovou, což ovšem neznamená, že Václav Postránecký a Taťjana Medvecká nejsou ve zmíněných postavách skvělí.

Proč tedy uvádět tuto veskrze britskou hru na českém jevišti? Především pro postavu Alžběty II., jež je velkou hereckou výzvou pro Ivu Janžurovou. Chopila se jí s vervou i pokorou a výsledek je jejím hereckým znovuzrozením. S koncentrací na text a téměř zbavena svých zažitých deklamačních i intonačních stereotypů vytváří královnu bez kopírování žijícího vzoru (o to se vtipně postaraly kostýmy). Mládne i stárne se svou Alžbětou naprosto přirozeně a uvěřitelně. Pouhým pohledem, způsobem, jak usedá do křesla, skrývanou únavou, sebeironií a v neposlední řadě i s velkou něhou provádí diváky od úterý k úterý i životem své postavy.

A více než záležitosti Commonwealthu, Suezské krize či Evropské unie je zajímavé sledovat proměny ženy, jež se chce jevit svému okolí jako nezlomná bytost, ale uvnitř prodělává osobní krize a bolesti.

Hra i inscenace má občas blízko k melodramatu, ale naštěstí má i suchý britský humor, s nímž si kromě Janžurové výborně rozumí i Komorník Jana Hartla jako královnin decentní důvěrník a jemně ironický prostředník mezi hledištěm a jevištěm.

Inscenace režisérky Alice Nellis by mohla být o něco kratší, ale díky hereckému výkonu Ivy Janžurové i představitelů premiérů má šanci stát se vděčným repertoárovým titulem.

Autor: Radmila Hrdinová, Právo, Foto: Martin Špelda