25.09.2015

Příběh svobodomyslného jazzmana na pozadí strašné doby

Rozhovor s režisérem a spoluautorem textu Ondřejem Havelkou

Jak byste stručně představil Jiřího Traxlera?
Byl to jeden z úhlavních protagonistů českého swingu 30. a 40. let. Výborný pianista, invenční skladatel a vtipný a řemeslně precizní aranžér.

Měl jste s ním přátelský vztah, natočil jste o něm dokument. V čem vás inspiroval, co vás naučil?
Ano, měl jsem to štěstí, že jsme se hned na začátku 90. let při jeho první návštěvě Prahy po čtyřiceti letech života v Kanadě seznámili a spřátelili. Během jeho dalšího návratu jsem s ním natočil dlouhý rozhovor, který se pak stal základem hudebního dokumentu. Dokončil jsem jej o deset let později u něj doma v Edmontonu. To mu bylo už 96. Ale jsem šťastný, že jsem to stihnul. Byli jsme s Jiřím spřízněni především díky společné lásce k jazzu, ale já ho měl rád a moc si ho vážil pro jeho inteligenci a vtip a hlavně velkorysý přístup k životu. On se nikdy nikam moc nehrnul, sláva a kariéra mu byly vždycky dost ukradené. Hlavně si hleděl užívat života. Ale když se do něčeho pustil, ať už to byla hudba, nebo kreslení, nebo psaní, dělal to pořádně, jak nejlíp uměl. Jeho přístup byl často dost bohémský, ale nikdy nepřipustil, aby výsledek nebyl perfektní.

Nakolik je vaše inscenace založená na realitě?
V inscenaci je mnoho motivů, epizod, událostí, které jsou reálné. Čerpali jsme je s kolegou Vačkářem z Traxlerovy životopisné knihy a samozřejmě z rozhovorů, které jsme s Jiřím při našich setkáních vedli. Nicméně syžet – příběh milostného vzplanutí – jsme si vymysleli. Potřebovali jsme jednoduchou a jasnou dramatickou linii, kterou jsme obestřeli reáliemi Jiřího života.

Jiří Traxler se dožil bezmála stovky, vy jste vybrali jen výsek z jeho života. Proč?
Protože v rytmu swingu buší srdce mé. Tudíž jsem se zaměřil na jazzovou kapitolu jeho života. Ta je pro mě nejdůležitější a je také nejdramatičtější. Chtěli jsme vyprávět příběh svobodomyslného jazzmana na pozadí strašné doby.

V inscenaci vystupují i další reálné figury. V jejich případě jde také o licenci?
Krom situací a postav vážících se k milostné linii příběhu je skoro všechno pravda.

Nedílnou součástí jevištního tvaru je vaše kapela Melody Makers. Podíleli jste se už někdy na takhle rozsáhlém projektu?
V karlínském Hudebním divadle jsme dávali muzikál Má férová Josefína, kde hráli rodící se Melody Makers. A stejně tak kapela hraje živě v naší inscenaci Saturnin, kterou jsme uvedli v Divadle ABC.

Co přinese účinkování v divadle vaší kapele – a co kapela přinese divadlu?
Kapele nové dobrodružství. A divadlu? Na prknech Zlaté kapličky bude hrát nejlepší swingový bigband na světě, jak nás mnozí znalci této hudby označují. To je solidní přínos, není-liž pravda?

Myslíte, že swing stále žije?
A jak! V posledních letech se jako houby po dešti klubou taneční kluby, kde se mladí lidé učí a tančí Lindy Hop a další swingové tance. Mimochodem – často mě oslovují lidé obchodního ducha a s přimhouřenýma očima moudrých sov mi sdělují, jak skvělý komerční tah ta naše kapela je. Jak jsme se trefili do správné doby. Srandovní na tom je, že mi to říkají průběžně už pětatřicet let. Zkrátka – historický jazz a swing je nádherná hudba, ke které se lidé vracejí a budou vracet pořád.

Autor: Marta Ljubková, Foto: Hana Smejkalová